Formy péče o dítě – výlučná, střídavá nebo společná?

V našich článcích "Chci se rozvést - co mě čeká?" a "Vypořádání SJM - jak na to?" jsme Vás seznámili se základními otázkami rozvodu manželství a vypořádání společného jmění manželů. V drtivé většině manželství, která se rozvádějí, se manželům narodilo společné dítě. Předtím než Vaše manželství soud rozvede je podmínkou upravit poměry nezletilých dětí. O tom, co vše tento pojem obsahuje a jaké varianty řešení máte, je následující článek.

V procesu rozvodu manželství se jedná zpravidla o první krok, jelikož zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník") v ustanovení § 755 odst. 3 stanovuje, že "Mají-li manželé nezletilé dítě, které není dosud plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů." Z uvedeného znění plyne, že ohledně plně svéprávných dětí, tedy zejména ohledně zletilých dětí, není třeba zahajovat řízení o úpravě jejich poměrů. Povinnost upravit poměry nezletilých dětí není dána ani v případě nesezdaného páru, jelikož takový pár není možné rozvést.

Výše uvedené však neznamená, že nelze upravit poměry k nezletilému v případě nesezdaného páru. V případě rozchodu nesezdaného páru se neřeší samotný rozvod manželství a vypořádání společného jmění manželů, ale jeden z rodičů může podat návrh na úpravu poměrů nezletilého dítěte, aby mezi partnery byla tato otázka do budoucna vyřešena.

Stejně jako v případě rozvodu a vypořádání společného jmění manželů může být řízení o úpravě poměrů sporné nebo nesporné. V případě sporného řízení se rodiče nejsou schopni a ochotni na úpravě poměrů dohodnout a konečné rozhodnutí je tak ponecháno v rukou soudu, který posoudí veškeré okolnosti a vydá rozsudek. Dále v článku si rozebereme, co vše úprava poměrů obsahuje, avšak už teď si můžeme říct, že spor se nemusí vést v celém rozsahu, jelikož rodiče se mohou částečně dohodnout a přít se kupříkladu pouze o styk nebo výživné.

Hned na úvodní schůzce naše klienty seznamujeme s variantami vedení řízení a nabádáme je, pokud je to možné, k nespornému řešení věci. V této činnosti dále pokračuje orgán sociálně-právní ochrany dětí a rovněž soud při samotném jednání. Je potřeba zmínit, že nesporné řízení vyžaduje aktivitu a ochotu obou rodičů, kteří by si měli uvědomit, že jsou to zejména jejich děti, kterých se rozhodnutí soudu dotkne. Ona aktivita a ochota rodičů spočívá v tom, že jsou schopni se na všech aspektech úpravy poměrů dohodnout. V tomto ideálním případě pak soud pouze schválí jejich dohodu, pokud shledá, že není v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Oproti spornému řízení není třeba zdlouhavých výslechů rodičů (a někdy i dětí) ani mnohdy náročného dokazování.

Velkou výhodou nesporného řešení je zachování dobrých vztahů mezi rodiči a dětmi, když v případě sporného řízení mnohdy dochází k řešení témat, o kterých by se rodiče normálně veřejně nebavili. Při soudním jednání tak může dojít k nepříjemným situacím, které ještě více naruší komunikaci mezi rodiči a prohloubí jejich odcizení. Takový výsledek však není v zájmu nezletilých dětí a snažíme se mu v maximální míře předejít.

Nyní už se dostáváme k bližší specifikaci pojmu úprava poměrů nezletilých dětí. Pro naše účely související s rozvodovým řízením se budeme bavit o návrhu, kterým se oba rodiče nebo jeden z nich dožadují úpravy péče, styku a výživného. Rodiče však v praxi mohou narazit i na řešení dalších otázek souvisejících s jejich dětmi, které se ne vždy daří vyřešit dohodou a je tak třeba, aby se opět alespoň jeden z nich obrátil na soud.Kupříkladu se jedná o řešení jména a příjmení dítěte, nakládání se jměním dítěte nebo o věci pro nezletilé dítě významné (nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště, volba vzdělání nebo pracovního uplatnění).

Péče o dítě a její formy

Český právní řád alespoň částečně upravuje tři formy péče o dítě, a to výlučnou péči jednoho z rodičů, střídavou péči a společnou péči, přičemž každá z forem má svá specifika a limity. Okrajově se také můžeme zmínit o poslední možnosti, jak upravit péči o dítě, která je však zcela určitě nežádoucí, bohužel v některých případech nezbytná a v nejlepším zájmu nezletilého dítěte. V případě, kdy ani jeden z rodičů z nějakého důvodu není schopen zajistit dítěti náležitou péči, je možné nezletilé dítě svěřit do péče jiné osoby.

Při rozhodování v otázkách péče o dítě je vždy předním hlediskem nejlepší zájem dítěte. Pokud se jedná o menší dítě je rozhodnutí v zásadě na soudu, který by se měl řídit doporučením orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V případě staršího dítěte (dosahuje takové rozumové vyspělosti, že je schopno zformovat a prezentovat svůj názor) bere soud ohled rovněž na přání dítěte, které v drtivé většině případů zjistí výslechem při soudním jednání v nepřítomnosti rodičů. Vždy apelujeme na klienty, aby své dítě nemanipulovali, nevnucovali mu své názory nebo aby s ním nerozebírali, jak má před soudem vypovídat. Takové jednání by se mohlo při soudním jednání obrátit v jejich neprospěch.

1) Výlučná péče jednoho z rodičů

Jedná se o nejčastější formu úpravy péče o dítě. Jak napovídá samotný název, při rozhodnutí o výlučné péči je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů. Mnohdy rodiče proti výlučné péči brojí, jelikož se domnívají, že tím přijdou o svá rodičovská práva. Pravdou však je, že ty jim zůstávají zachována ve stejném rozsahu. I nadále tedy oba rodiče společně rozhodují o záležitostech pro dítě významných.

V souvislosti s výlučnou péčí jednoho rodiče se hovoří právu druhého rodiče na styk s dítětem. Je třeba zdůraznit, že úprava styku není povinná a soud o ní rozhodne zásadně na návrh jednoho z rodičů. Ohledně možností a rozsahu styku dále v článku.

Na rozdíl od úpravy styku je nutné rozhodnout v případě svěření do výlučné péče o povinnosti druhého rodiče přispívat na výživu nezletilého dítěte. Tato povinnost se stanovuje pouze rodiči, kterému nebylo dítě svěřeno do péče. Ohledně výše výživného dále v článku.

2) Střídavá péče

Střídavou péčí se rozumí model, kdy nezletilé dítě pobývá s každým z rodičů stanovený časový úsek. Jak napovídá název rodiče si dítě střídají. Střídavá péče může být nastavena rovnoměrně, kdy se rodiče v péči střídají kupříkladu po jednom kalendářním týdnu, nebo také nerovnoměrně, což znamená, že jeden z rodičů tráví s dítětem delší časový úsek než druhý rodič.

Jelikož je rozhodnutím soudu stanovena péče oběma rodičům v určitém časovém úseku, nestanovuje se v případě střídavé péče styk s nezletilým dítětem ani jednomu rodiči.

Další odlišnost oproti výlučné péči se týká vyživovací povinnosti, která se nestanovuje pouze jednomu z rodičů, nýbrž oběma. Není možné, aby se rodiče dohodli, že výživné si vzájemně nestanoví, jelikož se nejedná o jejich příjem, ale o příjem nezletilého dítěte. Ohledně výše výživného pak dále v článku.

3) Společná péče

Společná péče rodičů se od výlučné a střídavé poměrně zásadně liší. Na úvod je potřeba říct, že vyžaduje maximální spolupráci a ochotu rodičů, jelikož ti o nezletilé dítě pečují společně a stejným dílem. Společná péče může dobře fungovat kupříkladu v situaci, kdy rodiče spolu nadále sdílí jednu domácnost a jsou schopni a ochotni se na všem domluvit. Dále může společná péče přicházet v úvahu v případě, kdy nezletilé dítě již nebydlí s rodiči.

Vzhledem k charakteru společné péče není potřeba upravovat styk žádného z rodičů ani stanovovat výživné. Do jisté míry se tak tato forma péče může na první pohled jevit jako vhodná pro rodiče, kteří spolu v době rozchodu či rozvodu dobře vycházejí, ale vždy je třeba zvážit možné změny budoucího fungování rodičů, když lze předpokládat, že postupem času se jeden z rodičů ze společné domácnosti odstěhuje.

Úprava styku

Jak plyne z výše uvedeného, v případě společné péče není úprava styku standardně řešena. Rovněž není řešena v případě střídavé péče, kdy se rodiče v péči o dítě střídají v určených časových intervalech.

S úpravou styku se tak setkáváme zásadně jen v případě výlučné péče. Jak již bylo výše zmíněno, úprava styku není nezbytnou součástí dohody rodičů, případně soudního rozhodnutí, nicméně stane se tak pouze v případě, že se na tom oba rodiče shodnou. V opačném případě nastává situace, kdy se jeden z rodičů úpravy styku domáhá, přičemž se na styku rodiče buď dohodnou nebo o jeho rozsahu rozhodne autoritativně soud ve svém rozhodnutí.

Dovolujeme si čtenáře upozornit, že rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí ve formě soudního rozhodnutí je vykonatelné. Každý z rodičů se tedy může domáhat jeho dodržování. V případě, že rodiče upustí od úpravy styk v soudním rozhodnutí, může nastat situace, že jejich mimosoudní dohoda bude porušována. V takovém případě, se nelze domáhat dodržování soudního rozhodnutí, ale poškozený rodič musí iniciovat nové soudní řízení o úpravě styku.

Nyní už tedy k samotnému rozsahu styku, kterého se rodič může domáhat, respektive na kterém se mohou rodiče v ideálním případě shodnout. V žádném případě nelze čtenářům toho článku poskytnout jednoznačné řešení, jelikož úprava styku se vždy odvíjí od časových možností rodičů a také od časových možností dětí (školní docházka, mimoškolní aktivity).

Obecná úprava styku se ve většině případů stanovuje po dvou týdnech v řádu několik dnů. Kupříkladu každý sudý týden o víkendů a některý den v lichém týdnu. Je už potom na zvážení klientů, v jakých přesně časových intervalech se styk realizuje a zda je uskutečněn i s přespáním či nikoli. Nic však nebrání jinému návrhu, popřípadě jiné dohodě rodičů.

Mimo obecnou úpravu styku dochází často k tzv. zvláštní úpravě styku, a to pro období prázdnin a svátků. Rodiče se tak mohou domluvit na zvláštní úpravě styku v období jarních prázdnin, Velikonoc, letních a podzimních prázdnin nebo Vánočních svátků a nového roku. Samozřejmě bez domluvy rodičů o tomto může na návrh jednoho z nich rozhodnout i soud. Konkrétní rozsah zvláštního styku je třeba řešit vždy individuálně.

Stanovení výživného

Jak plyne z výše uvedeného, výživné se stanovuje ve všech případech formy péče o dítě vyjma péče společné. Výživné platí jeden rodič druhému nebo jej platí sobě navzájem. V důsledku toho někdy vzniká mylná představa, že se jedná o příjem rodiče. Skutečností však je, že se jedná jen a pouze o příjem dítěte, z nějž by měly být hrazeny jeho potřeby. Použití výživného na jiné účely tedy není v souladu s právními předpisy.

Pro stanovení výše výživného je rozhodujících hned několik faktorů, přičemž mezi základní patří věk dítěte a příjem rodiče, jemuž se povinnost platit výživné ukládá. Velkou roli také může hrát majetek rodiče. Pokud rodič u soudu předloží nízký příjem, přesto, že je vlastníkem několika nemovitostí, lze tento jeho majetek při určování výše výživného zohlednit.

Rozhodnutí soud také nemusí vždy vycházet z předložených příjmů. Pokud má soud pocit, že některý z rodičů své příjmy zastírá nebo je úmyslně snižuje, může výživné určit z příjmu, kterého by rodič mohl dosáhnout.

Dále je potřeba podotknout, že případné dluhy rodiče či splátky, které v této souvislosti hradí nejsou v drtivé většině případů ze strany soudů zohledňovány. Zájmy a práva dítěte tak převyšují vše ostatní.

Výživné lze stanovit dvěma způsoby. V prvé řadě je možné, aby se na výši výživného, stejně jako na péči a styku, dohodli rodiče. Při své dohodě by však měli brát ohled na dále uvedené doporučující tabulky. Pro rodiče je takřka nemožné, aby se dohodli na nepoměrně nízkém výživném, protože zájmy dítěte vždy hají jeho opatrovník, který soudu sděluje, zda je dohoda rodičů v souladu se zájmy dítěte.

V případě, že rodiče nejsou schopni a ochotni se na výživném dohodnout, je potřeba, aby jeho výši stanovil soud. Ten vyjde z tvrzení obou rodičů, zjistí a zohlední jejich příjmy a majetek a následně stanoví výši výživného.

Jak v praxi advokátů, tak v praxi soudů se ke stanovení výše výživného podpůrně používají Doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti České republiky.

Věk dítěte: Procentuální rozmezí

a) 0 - 5 let: 11 % - 15 %

b) 6 - 9 let:  13 % - 17 %

c) 10 - 14 let: 15 % - 19 %

d) 15 - 17 let: 16 % - 22 %

e) 18 a více let: 19 % - 25 %

Podle věku dítěte je určeno procentní rozmezí výše výživného spočítané z čistého měsíčního příjmu povinného rodiče. Použití spodní či horní hranice by mělo být vždy řádně odůvodněno. Obecně platí, že v případě více než jedné vyživovací povinnosti by se mělo určit výživné při spodní hranici procentuálního rozmezí.

Příklad:

Rodič s měsíčním příjmem 30.000,- Kč čistého, dítě ve věku 4 let. Výživné dle tabulek v rozmezí od 3.300,- Kč do 4.500,- Kč.

Mnohdy se lze po určení výživného soudem nebo po schválení jeho výše na základě dohody rodičů setkat s tím, že povinný rodič výživné neplatí. Rozsudek, jímž bude výše výživného stanovena, je exekučním titulem a oprávněný rodič jej tedy může vymáhat prostřednictvím vykonávacího nebo exekučního řízení. V této souvislosti si ještě dovolíme upozornit, že povinný rodič se neplacením výživného může dopustit trestného činu zanedbání povinné výživy dle ust. § 196 trestního zákoníku, a to v případě, že své povinnosti nebude plnit po dobu delší než 4 měsíce.

Změna rozhodnutí soudu

Ve všech případech, tedy ohledně úpravy péče, styku i výživného se nejedná o rozhodnutí nezměnitelné a konečné. Nejčastěji se v praxi objevují návrhy na změnu výživného, a to buď na zvýšení výživného z důvodu zvyšujícího se věku dětí a tím i zvyšujících se jejich výdajů, nebo na snížení výživného nejčastěji z důvodu poklesu příjmů na straně povinného rodiče.

Pro všechny případy platí jedno společné - rodiče podávajícího návrh na změnu rozhodnutí tíží důkazní břemeno. Je tedy povinen v řízení prokázat, že došlo k tak významné změně poměrů, která odůvodňuje změnu rozhodnutí soudu. Toto téma však výrazně přesahuje zaměření tohoto článku, a pokud tedy zvažujete změnu rozhodnutí soudu ohledně péče, styku nebo výživného a potřebovali byste poradit, neváhejte se na nás obrátit.

Tímto článkem samozřejmě nelze odpovědět na vše, co by mohlo jeho čtenáře zajímat, jelikož každé řízení ve věci úpravy poměrů nezletilých je jiné a v jistých ohledech specifické, ale v takovém případě se na nás neváhejte obrátit a Váš případ budeme řešit individuálně.