Oddlužení ve zkratce
Oddlužení jako nový začátek
Oddlužení - neboli tzv. osobní bankrot - se řídí zákonem č. 182/2006 Sb., insolvenčním zákonem, ve zněním pozdějších předpisů. Na následujících řádcích se Vám pokusit nastínit základní otázky, které byste si měli před vstupem do oddlužení vyjasnit.
Bez odborníka ani ránu
Úvodem je při tom nutno uvést, že oddlužení je dlouhodobým procesem (v základní variantě 3 až 5letým), v němž mohou nastat nestandardní situace. Jelikož se o peníze jedná vždy až na prvním místě, lze jen doporučit vyhledání odborné právní pomoci.
V současné době je umožněno sepisovat a podávat insolvenční návrhy úzkému okruhu odborníků, a to pouze: advokátům, notářům, soudním exekutorům, insolvenčním správcům a tzv. akreditovaným osobám.
Zároveň došlo k výraznému omezení odměn těchto subjektů za sepis insolvenčních návrhů, když advokáti, notáři, soudní exekutoři a insolvenční správci jsou oprávněni požadovat částku ve výši 4.000,- Kč (povýšenou případně o DPH) v případě dlužníka - jednotlivce, resp. částku 6.000,- Kč (opět povýšenou o případnou DPH) v případě dlužníků - manželů. Akreditované osoby pak nemohou požadovat za sepis těchto návrhů ničeho.
Základní práva a povinnosti dlužníků v insolvenčním řízení pak naleznezte zde.
Oddlužení není vždy nutností
Oddlužení je jednou z legálních cest umožňující dlužníku při splnění předem daných zákonných podmínek odpuštění významné části dluhů - až téměř 100 %.
Nikoli každá dluhová situace je však vhodná pro řešení formou insolvenčního řízení, proto je vždy vhodné vyhledat pomoc odborníků. Mnohdy může být totiž výhodnější sjednat např. splátkový kalendář s věřiteli či úvěr refinancovat. Naopak v mnohých situacích je vhodnější zastavit nárůst dluhů a vstoupit do insolvenčního řízení.
Zjištěním úpadku spojeným zpravidla s povolením oddlužení se totiž zastaví nárůst příslušenství - zejména úroků, úroků z prodlení a smluvních pokut, který by jinak vznikly právě po rozhodnutí o úpadku.
Oddlužení i pro podnikatele
Vstup do oddlužení je přístupnější i pro fyzické osoby podnikající. Nově již dluhy z podnikání samy o sobě nebrání možnosti domáhat se oddlužení.
Úpadek
Předně je nutno uvést, že oddlužení může podstoupit pouze osoba, která se nachází v úpadku či hrozícím úpadku.
Insolvenční zákon definuje v § 3 úpadek jako stav, kdy dlužník má více věřitelů s peněžitými dluhy alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit. Zákon pak stanoví vyvratitelné právní domněnky, že dlužník není schopen své dluhy plnit, pokud:
- zastavil platby jejich podstatné části, nebo
- jsou tyto dluhy neplněny nejméně 3 měsíce od lhůty splatnosti, nebo
- není možné dosáhnout jejich vymožení formou exekučního řízení.
Důležité je, že zákon nikde nestanoví minimální, ani maximální výši dluhů, jež je možno podrobit oddlužení. Zároveň - narozdíl od předchozí právní úpravy - nyní již výslovně nestanovuje 30 % hranici jejich nutného uspokojení pro to, aby dlužníkovi byla zbývající část dluhů odpuštěna - k tomu bude pojednáno níže v sekci Nulové oddlužení?.
Zajištěné vs. nezajištěné dluhy
Jak již bylo výše naznačeno, rozděluje insolvenční zákon dluhy na nezajištěné a zajištěné. Zajištěnými jsou např. dluhy z hypotečních úvěrů, ale i dluhy od dalších bankovních i nebankovních institucí, kdy je dána jakákoli věc věřiteli do zástavy - nemusí to být jen dům či byt dlužníka, ale např. i jeho automobil, či v případě podnikatelů soubor jeho zásob.
Dle definice zajištěného věřitelé obsažené v § 2 insolvenčního zákona se bude zpravidla jednat o ty věřitele, kteří mají za dlužníkem pohledávku zajištěnu zástavním či zadržovacím právem k majetku dlužníka, případně zajišťovacím převodem práva.
Tito zajištění věřitelé se uspokojují v oddlužení odděleně od ostatních nezajištěných věřitelů, a to pouze z majetku určeného k zajištění jejich pohledávek. Může tak nastat situace, kdy pohledávka zajištěného věřitele nebude uspokojena vůbec, a přesto bude dlužník na konci oddlužení osvobozen.
Zbývající nezajištěné dluhy pak podléhají standardnímu uspokojení, a to dle níže uvedených způsobů.
Způsoby oddlužení
Oddlužení je možné provést buď formou zpeněžení majetkové podstaty nebo zpeněžení majetkové podstaty v kombinaci s plněním splátkového kalendáře.
Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dojde v průběhu oddlužení ke zpeněžení veškerého majetku dlužníka s výjimkou majetku, který nenáleží do majetkové podstaty (např. běžné vybavení domácnosti, snubní prsten atd.), ani majetku, který má tak nepatrnou hodnotu, že by se jeho prodejem pokryly jen náklady s prodejem spojené.
Při tzv. kombinované variantě (tj. zpeněžení majetkové podstaty za současného plnění splátkového kalendáře) je dlužník nad rámec výše uvedeného povinen vydávat nezajištěným věřitelům rovněž srážky ze svého příjmu v rozsahu, v jakém mohou být v exekuci sraženy pro vymožení přednostní pohledávky (např. výživného či pohledávky zdravotních pojišťoven).
Na první pohled se jeví první varianta jednoznačně výhodnější - nemusí tomu být však ve všech případech, když níže popsaný institut tzv. "ochrany obydlí dlužníka" se uplatní pouze v kombinované variantě.
Rovněž je nutno si uvědomit, že o volbě způsobu oddlužení nerozhoduje dlužník, ale jeho věřitelé, potažmo insolvenční soud. Jde o jeden z mnoha příkladů, kdy insolvenční zákon dává do rukou věřitelů možnost významně ovlivnit další průběh insolvenčního řízení. Pokud věřitelé na tuto možnost rezignují, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud.
Při znalosti těchto vstupních podmínek je však možno nabídnout věřitelům dostatečnou ekonomickou nabídku tak, aby například nedošlo k prodeji domu dlužníka, v němž žije.
Ochrana obydlí dlužníka
Nový institut zavedený do insolvenčního zákona k 1. 6. 2019 umožňuje při splnění zákonných podmínek zachovat dlužníkovi jeho dům i v případě, že věřitelé nebudou uspokojeni v plné výši.
Jak již bylo naznačeno výše, má tato varianta významná úskalí - předně ji není možné využít v případě, kdy na domě vázne zajištěný dluh - typicky zástavní právo hypoteční banky. I pokud na nemovitosti dlužníka zástavní či obdobné právo nevázne, musí být oddlužení řešeno shora uvedenou kombinovanou variantou.
V neposlední řadě pak nesmí hodnota obydlí dlužníka přesáhnout částku určenou dle nařízení vlády, které si můžete stáhnout zde.
Rychlejší (a snadnější?) oddlužení pro některé dlužníky
Právní úprava oddlužení naznala v průběhu posledních několika let zásadních změn - tou pro dlužníky nejzásadnější je novela účinná k 1. 6. 2019, která zvýhodnila mnohé dlužníky. Rovněž na první pohled odstranila nutnost uhrazení 30 % dluhů (o tom bude pojednáno níže).
Novela především zvýhodňuje skupiny osob zvláště zranitelných, a to starobní důchodce, poživatele invalidního důchodu druhé a třetího stupně a tzv. mladické dlužníky, kteří se zadlužili např. pokutami za jízdu na černo v době před jejich 18 lety.
Jejich oddlužení totiž trvá jen tři roky - namísto standardních pěti. Zároveň pro jejich oddlužení probíhající kombinovanou formou postačí, že jejich oddlužení nebylo zrušeno - tedy že neporušili své povinnosti dle insolvenčního zákona.
I v případě těchto skupin osob je však nutno, aby hradili tzv. minimální srážku. Tou se rozumí součet:
a) odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce (900,- Kč + DPH měsíčně v případě jednotlivců, resp. 1.350,- Kč + DPH měsíčně v případě dlužníků - manželů),
b) poměrné části odměny insolvenčního správce za přezkoumání přihlášek
c) dále částky ve shodné výši určené k uspokojení věřitelů,
d) výživného ze zákona (a to jak poměrné části dlužného vznikuvšího před zahájením insolvenčního řízení, tak běžného vznikajícího v průběhu plnění oddlužení),
e) poměrné části odměny sepisovatele insolvenčního návrhu.
S ohledem na teprve nedávnou účinnost legislativní změny není dosud vyjasněno, zda má být při výpočtu částky dle odstavce b) zohledněno, zda je insolvenční správce plátcem DPH či nikoli.
I tak lze nicméně uzavřít, že taková minimální srážka činí cca 2.200,- Kč měsíčně.
Nulové oddlužení?
V řízeních, kde bylo o úpadku dlužníka rozhodnuto po 1. 6. 2019, je možno se oddlužit jedním ze 3 způsobů:
1) kdykoli uhrazením 100 % dluhů,
2) po 3 letech při uhrazení alespoň 60 % dluhů za tuto dobu,
3) po 5 letech bez stanovení konkrétní hranice za předpokladu, že dlužník vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat k úplnému uspokojení věřitelů.
Kromě toho zákon umožňuje v odůvodněných případech oddlužení přerušit (až na půl roku), případně prodloužení (až o rok).
Opět je nutno zopakovat, že dosud není známa rozhodovací praxe soudů při hodnocení "veškerého úsilí, které lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat". Lze však jen doporučit, aby se dlužníci v oddlužení snažili mít takový příjem, který objektivně odpovídá jejich možnostem a schopnostem.
Pozor na darování nemovitosti před oddlužením
Mezi dlužníky často koluje mylná domněnka, že v rámci insolvenčního řízení bude postihován pouze majetek, který vlastní ke dni podání návrhu na povolení oddlužení. Opomíjí však možnost insolvenčního správce odporovat tzv. neúčinným právním jednáním (dříve právním úkonům).
Takovým neúčinným právním jednání je např. uzavření darovací smlouvy, jímž dlužník převede všechen svůj majetek (např. i podíl na nemovitosti) na třetí osobu, nejčastěji rodinného příslušníka. Neúčinným právním jednání může být např. i prominutí dluhu, či odmítnutí dědictví.
Za podmínek stanovených insolvenčním zákonem je pak možnost zpeněžit rovněž takto ušlý majetek z majetkové podstaty dlužníka.
Závěrem ...
... je nutno uvést, že jelikož je každý případ individuální, nelze tyto informace bez dalšího považovat za platné v každém jednotlivém případě. Žádné takové pojednání nemůže vyčerpávajícím způsobem obsáhnout všechny takové případě a rozhodně doporučuji vyhledat služeb odborníků uvedených v úvodní části.
Prostoru k aktivnímu ovlivnění průběhu insolvenčního řízení je totiž mnoho, je však nutno znát všechna úskalí oddlužení, aby se tento několikaletý proces neobrátil proti dlužníku a jeho situaci ještě více nezhoršil.
Úplným závěrem pak již jen uvádím, že shora uvedený text nelze považovat za udílení právních rad či jakoukoli jinou formu právní pomoci.